Koubek začínal v Praze se svým divadýlkem, potom se objevil s písničkami v inscenacích divadla Vizita, spolupracoval s Hanáckým divadlem. Jednou viděla Vaška v Hanáckém divadle  Dáša  Voňková a pozvala ho jako hosta do svého programu. Od  té doby začal vystupovat samostatně a veřejně. Jeho první písničky vznikaly  již v jeho šestnácti letech,  kdy začne chodit člověk do hospody . Začal v hospodě na Pankráci za frťana a pak už to byly hlavně jeho terapie. Ventiloval se písničkama. První vznikaly jako úniky z jeho depresí a průšvihů. Naučil se hrát naplno a nekalkulovat, jestli se to bude líbit nebo ne. Myslím, že v žádném případě nepatří mezi takové, kteří touží po slávě. Původně chtěl vlastně hrát jen pro sebe a  najednou před lidma. Ale jak  sám  říká trochu se tomu publiku vyhýbá. Když zpívá, tak klečí a přes  ty napnuté nohy ty lidi cítí a napětí z nohou dostává do sebe  a přes písničku zase zpátky do lidí.Ten kontakt obrovsky fyzicky cítí. 
Je třeba upozornit, že Koubek kromě zpívání také točí své vlastní filmy,které jeden čas promítal veřejně a objížděl kluby po celé republice.Občas si zahraje i ve filmu (Pražská pětka,Cesta lesem). Píše také povídky, které vydává knižně a mimochodem je také předčítal u nás v klubu mezi písničkami.
V poslední době vydává i nahrávky na CD, ale již v rozšířeném obsazení s kapelou. Tyto písničky jsou již uhlazenější a ztrácí na dřívější syrovosti a opravdovosti.U hudebních vědců by asi jeho přibližná intonace, malý hlasový rozsah, rytmická nejistota a minimální instrumentální technika vzbudili shovívavý úsměv. Ovšem tak jak jsme ho zažili v M.Ú.,tak mám pocit, že lidí s takovou ďábelskou energií a tak širokým záběrem je velice málo. V čem je tedy jeho přesvedčivost  ?
Asi v obrovském nasazení, s jakým zpívá, filmuje, žije a skáče přes všechny překážky.