KONCERTY JAZZKLUB 1983 - 1987

GARÁŽ
plakát_jazzklub_2.jpg

"E"

MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 14.ČERVEN 1986

 Brněnský soubor s patrně tím nejkratším možným názvem E vznikl někdy na podzim roku 1985, když baskytarista Vladimír Václavek (tehdy Maňana) a kytarista Josef Ostřanský (ex-Nukleus), později znám jako neodmyslitelná  kytarová páteř temně zastřeného Dunaje, na jednom večírku slyšeli  recitovat svéráznou poezii malíře, grafika a básníka Vladimíra Kokolii a dohodli se s ním na vzájemné spolupráci. Původně  měl pro ně psát jen texty, ale protože oba kytaristé neměli zpěváka, přemluvili jej, aby se  postavil za mikrofon. V té době ještě nebylo jasné, že zanedlouho vznikne  Dunaj (oba kytaristé totiž tehdy jen příležitostně doprovázeli v “bigbítovém” programu Ivu Bittovou), a tak Václavek s Ostřanským začali své představy realizovat společně s Kokoliou právě v Éčku, které diváka hned na první pohled muselo zaujmout minimálně třemi věcmi:
1.)Jednalo se o rockovou kapelu, která ve svém obsazení neměla bicí - teprve až později začalo “Éčko” používat v některých skladbách alespoň hi-hatku, šlapák či  předtočené pásky.

2.)Ostrým kontrastem mezi oběma kytaristy,  kteří  na pódiu stáli takřka bez hnutí, plně zahleděni do svých složitě vybroušených kytarových  ornamentů, a mezi  excentrickým Vladimírem Kokoliou, který doprovázel svůj extrémně nervní přednes (jen sotva lze jeho polodeklamovaný projev nazývat zpěvem) několikařádkových textů ještě kurióznějšími a divoce nesourodými tanečními kreacemi.

3.)Baskytara Vladimíra Václavka v Éčku plnila zcela jinou roli, než bývá u tohoto nástroje zvykem v “normálních” rockových formacích. Při absenci  bicích totiž nemohla plnit úlohu jakéhosi spojovacího můstku mezi rytmikou a melodickými nástroji, ale sama se stala hlavním melodickým nástrojem, zatímco kytara Josefa Ostřanského (hovoří se často o inspiraci Robertem Frippem) přijala spíš doprovodnou funkci. 

Éčko se na koncertě v Mariánském Údolí představilo 14.června 1986 . Abych řekl pravdu, zažil jsem je později na jiných koncertech  v  daleko lepší  a vyhrátější formě Na tomto koncertě bylo poznat, že nehrají spolu dlouho. Ale bylo to určité, řekl bych, zpestření v dramaturgii našich koncertů. Z tohoto vystoupení se zachovaly diapozitivy a zvukový záznam. Pokud si tento záznam  poslechneme, zjistíme, že Éčko je kapelou, kterou nestačí jen slyšet, ale je důležité  ji také vidět. Postrádáme při poslechu přesvědčivost a nejsme natolik vtaženi do živého dramaticky vypjatého vlnobití minimalisticky kratičkých kytarových riffů a po několika skladbách ze záznamu můžeme pociťovat jistou monotónnost. I přes tuto výhradu  bylo Éčko však skupinou, jejíž pohled pronikl  až  někam dál za dosud obecně poznané horizonty a je výhradně pro posluchače, kteří jsou ochotni a schopni naslouchat a zároveň vstupovat do zatím neznámých  světů . Zejména skladby Jen vyvlékám hlavu z kruhu,/ Ať jsi nebo nejsi,  mluvím s tebou,/ Uvnitř  žárovky/ či  U váhy jsou toho  více než  pádným  důkazem.  V  Mariánském Údolí tehdy vystoupilo Éčko společně s pražským seskupením Veselí Filištínové a tento dvojkoncert  navštívilo  168 platících diváků.

kolia 2.jpg

Ach , to je světla všude, kam se hnu, uvnitř žárovky se žije bez stínu.......
Ruku dám na ruku a prsty sevřu, bohužel to jinak nejde, než že přitom sám ruce svážu.

© Copyright © design.vnor.2020