Brněnský soubor s patrně tím nejkratším možným názvem E vznikl někdy na podzim roku 1985, když baskytarista Vladimír Václavek (tehdy Maňana) a kytarista Josef Ostřanský (ex-Nukleus), později znám jako neodmyslitelná  kytarová páteř temně zastřeného Dunaje, na jednom večírku slyšeli  recitovat svéráznou poezii malíře, grafika a básníka Vladimíra Kokolii a dohodli se s ním na vzájemné spolupráci. Původně  měl pro ně psát jen texty, ale protože oba kytaristé neměli zpěváka, přemluvili jej, aby se  postavil za mikrofon. V té době ještě nebylo jasné, že zanedlouho vznikne  Dunaj (oba kytaristé totiž tehdy jen příležitostně doprovázeli v “bigbítovém” programu Ivu Bittovou), a tak Václavek s Ostřanským začali své představy realizovat společně s Kokoliou právě v Éčku, které diváka hned na první pohled muselo zaujmout minimálně třemi věcmi:
1.)Jednalo se o rockovou kapelu, která ve svém obsazení neměla bicí - teprve až později začalo “Éčko” používat v některých skladbách alespoň hi-hatku, šlapák či  předtočené pásky.

2.)Ostrým kontrastem mezi oběma kytaristy,  kteří  na pódiu stáli takřka bez hnutí, plně zahleděni do svých složitě vybroušených kytarových  ornamentů, a mezi  excentrickým Vladimírem Kokoliou, který doprovázel svůj extrémně nervní přednes (jen sotva lze jeho polodeklamovaný projev nazývat zpěvem) několikařádkových textů ještě kurióznějšími a divoce nesourodými tanečními kreacemi.

​3.)Baskytara Vladimíra Václavka v Éčku plnila zcela jinou roli, než bývá u tohoto nástroje zvykem v “normálních” rockových formacích. Při absenci  bicích totiž nemohla plnit úlohu jakéhosi spojovacího můstku mezi rytmikou a melodickými nástroji, ale sama se stala hlavním melodickým nástrojem, zatímco kytara Josefa Ostřanského (hovoří se často o inspiraci Robertem Frippem) přijala spíš doprovodnou funkci.