Vůbec první koncert v Jazz klubu a hned na začátku není s názvem téhle kapely něco v pořádku. Nebo je to naopak v pořádku ? To jsou ty paradoxy. Třeba i v tom, že právě název samotný/Jsme ve finále ale.../zní částečně optimisticky, ale hudba, kterou Chadima předvedl v Mariánském Údolí, byla poněkud zneklidňující, krásně temně a podzemně znějící a suplující tehdejší kulturně politické poměry.

Odehraným koncertem s názvem “Buďte zdrávi daří se nám dobře” s texty básníka  Ivana Wernische jsme si nasadili hned v počátku laťku hodně vysoko. Tento koncert byl prvním a zároveň jedním z nejlepších a možná vůbec nejlepším. Ať si vezmeme návštěvnost (500 platících) atmosféru, přátelská setkání a jeden z nejsilnějších momentů našeho snažení, jsou jasným důkazem. Jak bylo již zmíněno, Chadima měnil na každý koncert názvy své kapely a  “JSME VE FINÁLE, ALE . . .” byl jedním z nich. K vymýšlení těchto názvů jim pomáhaly titulky z Rudého práva. Jinde vystoupili např . pod názvem  “Na pomoc lektorům”,  “V dobré partě se nikdo nevymlouvá”, “Už dost”, a tak podobně . V Mariánském Údolí vystoupili v sestavě LUBOŠ FIDLER - basa, VLÁĎA DĚDEK - trombón, PETR KUMANDŽAS - bicí, FRANTA SKÁLA - bicí, perkuse, trumšajt, TOMÁŠ VOLÁK - casio, MIKOLÁŠ CHADIMA - saxofony,  kytara, zpěv.

Jsem přesvědčen, že koncert s názvem “Buďte zdrávi daří se nám dobře” a navíc v této sestavě je nejcennějším co Chadima vyprodukoval za celá léta.  Sám Chadima tento program pokládá za nejlepší věc, kterou v muzice dokázal udělat, V této sestavě odehráli celkem pět koncertů. Jeden z nich  byl právě v Mariánském Údolí, a proto také stavím toto vystoupení na první příčku. Návštěvníci tohoto koncertu se sjeli snad z celé republiky. Vím, že tam byly máničky z Brna, z ČeskéLípy a já nevím odkud ještě . Velké návštěvnosti částečně dopomohlo napsané jméno Chadima,, které jsme umístili na plakát drobným písmem za název “Jsme ve finále,ale. . .”. Samozřejmě, že to bylo riziko, a mohli jsme kapele možná i uškodit, ale stalo se v dobrém úmyslu. Celá akce proběhla myslím v pořádku  až na  asi 1,5 hodiny opožděný začátek koncertu z důvodů technických, které kapela měla. Proto také koncert skončil v jinou dobu než měl. Vlak, kterým měla odcestovat většina návštěvníků koncertu, odjel bez nich
Nezbývalo než odcestovat dalším vlakem. Na nádraží zastavil jeden vagón pro několik stovek lidí. Nebyl jsem u toho, ale dokáži si to představit. Několik dělníků z místní továrny Morávia ,vracející se z odpolední směny, se nedostalo domů. A to byl pro nás   průšvih.   Někdo si samozřejmě postěžoval na patřičných místech a už se to nedalo zastavit. Vlastně hned po prvém koncertu nám zřizovatel znemožnil pokračovat dál. Jednu chvíli jsem si myslel, že je to úplný konec Jazz klubu. Čas rány hojí, a tak za několik měsíců, 12.listopadu 1983, jsme mohli v klubu přivítat další pražské seskupení  “DURMAN , POSEJPAL, KODYM”.