pražský soubor, který vznikl někdy v roce 1979, byl tehdy pro mne a myslím i pro ostatní v klubu velkou neznámou. Šéfem kapely je od počátku Jaroslav Zajpt. Jak  jsem později zjistil,  Omnibus byl vlastně jednou z prvních kapel   u nás používající  přednatočené pásky a smyčky. Kapela se vždy snažila o nějaký nový zvuk, který  by  ji  jasně odlišoval od ostatních. Zajpt  po  krátkém  čase  zjistil, že cesta kterou se ubírá,  není ta správná, a tak počátkem roku 1980 Omnibus končí. Asi na rok se Zajpt zapojil do hraní v kapele ECHO, která doprovázela Evu Olmerovou. Ale krátce potom  zjistil, že  ani toto  není ta správná orientace, která se potom měnila a stále mění do dnešní doby. Připadá mi, že Jaroslav Zajpt je hudebníkem, který vlastně neví,  co chce. To dokazuje také to, že se  v  Omnibusu  za  ta léta  vystřídal  nespočet hudebníků,  a žádné obsazení nevydrželo víc než tři nebo čtyři měsíce a přitom se měnila stále také hudební orientace. Po koncertě v M.Ú. jsem si přisedl do jejich auta a ukazoval cestu do Hluboček, kde měli zajištěn nocleh. Při  jízdě měli puštěn hlasitý  magnetofon,   z  kterého  doslova  řvali Talking Heads. Zajpt mi cestou vyprávěl, že před týdnem koupil od Žbirky automatického bubeníka za dvacet tisíc,  a  že měli akorát týden na to,  aby ho naprogramovali a mohli odehrát koncert, který před asi půl hodinou skončil. Za nějaký čas jsem se dověděl, že ani u této nové hodně computerové  tvorby  dlouho nezůstali. Čím vším ještě musí tento hudebník projít, aby byl spokojen. Dokonce bylo možné ho zahlédnout nějakou chvíli ve skupině ZIKKURAT nebo hrál hudbu ovlivněnou TALKING HEADS (proto je asi poslouchal v tom autě). Nebo se objevovali vlivy  starých KING CRIMSON. Jednou do kapely přišli Ivan Pavlů a Aleš Drvota, kteří pro změnu přinesli reggae. Dokonce jednu chvíli se Omnibus vrhl na industriál a sám Zajpt tvrdí, že to byl nejlepší moment v historii kapely. Ale,  jak je u něho zvykem,  nezůstal u toho a do kapely přichází zpěvačka Jwan Kotalíková, která dosáhla zjemnění projevu. Ovšem po dvou koncertech odchází. Zajptovi neustálé pokusy dělat to jinak a nově se asi nezmění a bude v tom stále pokračovat. Je to opavdu zvláštní druh seberealizace, která ho asi uspokojuje, ale mě osobně dráždí a znepokojuje.