Brněnští "Ještě jsme se nedohodli" (dále jen JJSN) v osmdesátých letech patřili k nejsvébytnějším, nejvynalézavějším a bohužel také nejméně doceněným alternativním rockovým formacím v Čechách. Alternatívním v tom pravém slova smyslu, tedy hudebně těžko uchopitelným a obsahově neuznávající žádná tabu a obecně platné hranice.

Zdánlivě neurovnaná, pramálo melodická a uším některých profesionálních kolegů zcela neumětelsky znějící muzika JJSN, opírající se překvapivě o zvuk nikoliv elektrických, nýbrž akustických kytar, bývala nezřídka přirovnávána ke svým způsobem geniální tvorbě Cpt.Beefhearta. Zde ovšem namístě uvézt, že šlo o poněkud zavádějící tvrzení. Jestliže měli JJSN s “Kapitánem Hovězí srdce” něco  společného, tak spíše jen podobně nonkonformní přistup, překonávající zažité kompoziční a aranžérské stereotypy. K nepříčetnosti pak přiváděli  kulturní   úředníky, ale i jiné tehdy důležité a mocné postavy...) svými texty, jejichž autorem byl baskytarista a šéf skupiny Karel David. Pro zmíněné osoby byly naprosto nestravitelné zpočátku hlavně svojí drsností a syrovostí, projevující se jednak v používaném jazyku ( nezřídka ovšem nanejvýš funkčně sahajícím k vulgárním výrazům), a také v různých šokujících a “vrcholně neestetických”, zpracovávaných ématech (skladby Jen si děti všimněte, Loučení, Na sekanou, Svět se točí a další). Později se k tomu přidružilo i otevřené karikování existujících společensko-politických poměrů a zvyklostí.(Tajný, Loajální). Každopádně však Davidovým textům nikdy nescházela nadsázka, smysl pro absurditu, objevování slovních hříček (např. v Nové době), zdravá bizarnost a místy i nečekaně poetický rozměr, který autor naplno rozvíjí ve své tvorbě pro  jiné  brněnské   interprety (Iva Bitová, Dunaj). Všudypřítomný parodický efekt při koncertech ještě umocňovala večerní “kvádra” všech muzikantů a rudý karafiát v klopě  zpěváka  Petra   Lišky.
JSN vznikli v roce 1980. Opravdu nepřehlédnutelně a nepřeslechnutelně na sebe upozornili na legendární přehlídce Valná hromada ve dvaaosmdesátém. Nahrávka z této akce se stala jedním ze základních kamenů v "kazetotéce" snad každého ctitele tuzemského nekomerčního, polooficiálního bigbítu (a píseň Koni, pocházející právě odsud, se posléze objevila i na v Itálii vydaném  obskurním LP Czech   Till   Now!  You  Were     Allonea   kompilaci   českých  a   moravských    novovlnných    kapel. 

V Mariánské Údolí vystoupila skupina pod krycím názvem “Hosté”, který byl samozřejmě uveden i na plakátech. Tehdy přijeli v tomto obsazení : Karel David- basová kytara, texty, doprovodný zpěv/, Stanislav Filip- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Petr Liška- zpěv, texty/ Jiří Macur- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Pavel Fajt- bicí/ Petr Hromádka- bicí, metalofon/.
Musím říci -  mám to rád  -  slyšet  -  vidět opravdu odvaz a pěkný zážitek.Především na nás zaútočily texty Karla Davida, které mimochodem byly péčí brněnského Artfora vydány někdy v roce 1990 knižně.. Myslím, že jsou to texty, které neztratily aktuálnost dodnes. Jejich drsná poetika s řadou  vulgarismů byla neakceptovatelná nejen pro tehdejší soudruhy, ale i pro běžného konzumenta. Ostatně pokud by dnes vystupovali, platilo by to s určitostí i dnes. Tyto  texty skvěle umocňoval zpěv Petra Lišky, i když se spíše jednalo o určitou formu odvážné recitace. Je třeba připomenout, že zvuk kapely dotvářelo,  tzv. prkno .  Nástroj, který vymyslel Stanislav Filip. Šlo vlastně o podobnost bezpražcové kytary - opravdové prkno opatřené mechanikou na natahování strun, kobylkou a snímačem. Mělo to krásně nakřápnutý zvuk, a byl pro  tento soubor typický.  Tento koncert  odehráli  společně  se  skupinou  “Pro pocit jistoty”. Dvojkoncert  tehdy navštívilo 422 platících diváků. Zachovali se fotografie, diapozitivy a záznam koncertu na slušné úrovni. Některé skladby z tohoto koncertu byly dokonce použity na řadové 2 CD skupiny   “Ještě jsme se nedohodli”,   které    před    časem    vyšlo    a    jmenuje  se       “ ONA  NOVÁ  DOBA”

​