Bluesberry se vždy odlišovaly nejen od ostatních podobně zaměřených českých skupin, ale zároveň od převládajících představ o tom, že blues je něco strašně smutného. Postupem času se kapela přetavila do české podoby, a to nejen textem. Hlavní leader Bluesberry, harmonikář, slidekytarista, a zpěvák Petar Introvič začal někdy  v šedesátých letech s Ivanem Hlasem brnkat na kytaru "Bednu od whisky" a podobné písničky. Tenkrát měl Ivan Hlas s Ondrou Hejmou kapelu ŽÍZEŇ a Ondra už tenkrát hrál na foukací harmoniku. Introvičovi se to zalíbilo, ačkoli chodil osm let na LŠU (piáno), ta harmonika byla jednodušší a dala se nosit v kapse. Tehdy měl rád Sonny Terryho a Brownieho McGee, tam ta harmonika tak krásně plakala - jako jeho duše. Tehdy byl velký problém harmoniky shánět. Každá, kterou sehnal, byla pro něho obrovský poklad. Sestava Bluesberry z Hauspalky se stále měnila a stále se mění do dnešní doby. Ovšem hlavní éra téhle kapely je asi tak od roku 1975 (kdy Introvič potkal Mária Císaře a Jirku Kredbu)  do roku 1985, Tehdy tohle jádro fungovalo a byl tam opravdový  zápal.Po  odchodu  těchto  dvou  muzikantů se  to  začalo  různě  míchat, a to zapříčinilo, že se kapela trochu posunula i stylově a měla i svá špatná období. Bluesberry byla vždy naprosto apolitická kapela za jakéhokoliv režimu. Vždyť texty byly o pivu a o ženských. Ale na hranici to občas balancovalo, a  to  kvůli Introvičovi v souvislosti s jeho pokusem o emigraci. Měl také plné zuby těch různých tlaků typu:  název Bluesberry je nevhodný pojmenujte se třeba Borůvky. Z nenávisti k režimu se rozhodl, že se na to vykašle a se všemi  se rozloučil,  podělil kamarády harmonikami --  a v Maďarsku ho  chytli. Seděl sice " pouhopouhých" sedm měsíců, protože soudkyně byla  kamarádka  jeho advokáta, ale sebralo ho to dost. . Introvič zpívá v jedné písni -- "Blues je cesta starým vlakem opuštěnou krajinou, blues je spaní pod širákem s myšlenkama na jinou, blues je pohled z okna basy na slunce, co zapadá".

​

Když jsme připravovali koncert této kapely, řekl jsem si: " konečně půjde o hladký průběh, a s povolením nebude problém". Opak byl pravdou. Měl jsem všechny potřebné papíry - potvrzení zřizovatele Bluesberry a dokonce s uvedením , že kapela má kvalifikační přehrávky, což u většiny ostatních nebylo zvykem. Měl jsem k dispozici i potvrzený tzv. repertoárový list.. Navštívil jsem jako vždy okresního inspektora kultury s. Tylšara. Řekl mi, že na koncert Bluesberry nemůže dát souhlas, že prý povoluje hudební skupiny s vyšším kvalifikačním stupněm. Nevěděl jsem,  co mu na to mám říci, když asi před měsícem nám povolil kapely "Pro pocit jistoty" a "Ještě jsme se nedohodli". Tyto kapely neměly žádné přehrávky a v  tu dobu byly  trnem v oku pro   takové  inspektory kultury. Odcházel jsem mlčky s tím, že koncert nebude. Vše bylo předem domluveno, a jak vidíte,  jeden dohlížitel kultury dokázal zničit  naše   snažení během minuty. Asi po týdnu se ocitám znovu na "Okresním národním výboru". Měl jsem v hlavě,  co asi řeknu. Za pokus to stálo. V nejhorším případě mě vyhodí, ale to by se snad nemohlo stát, protože soudruh Tylšar vypadal  navenek velice  seriózně ?!  Když jsem přicházel ke dveřím jeho kanceláře, přestože  byl listopad,  zpotil jsem se jako v červenci. Na dveřich visela cedulka s nápisem DOVOLENÁ a přesměrovávala klienty do vedlejší kanceláře. Pro změnu  do kanceláře inspektora pro církevní záležitosti a ten ho zastupoval. Netrvalo snad ani minutu a měl jsem potřebné razítko, které zaručovalo, že v Mariánském Údolí můžou vystoupit Bluesberry a zazpívat např.  píseň "Vepřovej ovar". 30.listopadu do Mariánského Údolí přijela kapela v této sestavě:  Petar Introvič - kytary, harmonika, zpěv / Jří Kredba - basa  / Zdeněk Šolc - bicí / Ríša Dvořák - piano /. Zachovaly se fotografie, diapozitivy a nahrávka koncertu, který navštívilo tehdy 237 platících fanoušků . Přivezli si i svého zvukaře,  nějakého Slámu, který sál nazvučil velice dobře. Je to poznat i na zachovalé nahrávce. Asi se koncert většině líbil, ale já osobně dávám přednost něčemu jinému, i když  blues mám rád. Hudba se mi tenkrát zdála na blues příliš pouťová.