Na patnácté Muzice jsme si připomněli 35 let od vzniku Jazzklubu v Mariánském Údolí. Akcí Muzika pro nezaujaté uši připomínám každým rokem, že tady v dávných dobách existoval JK, a že měl pro tehdejší dobu význam a byl důležitý. Jazzklubáci byli otevřeni vůči všemu novému, ale přitom znali a vlastně i navazovali na snahy svých „podzemních“ předchůdců. Snažili se přijímat jak veškeré podněty přicházející z tehdejší alternativní kultury, tak i víceméně zažité a tradiční undergroundové „hodnoty“. V hospodě během jedné diskuse byli schopni probrat Franka Zappu nebo Doors, vyráběli amatérské filmy a audiovizuální pořady, poté třeba zabloudili do Bratislavy na Johna Mayalla, ale dokázali se i pohádat. Při pití piva zanadávat na komunisty a zároveň svým přehledem o výše zmíněných umělcích a zájmem o ně, tak trochu odkrýt své vlastní intelektuální ambice. To hlavní, co Jazzklubáci nebyli v kultuře ochotni tolerovat, byla tzv. komerce, čímž měli na mysli hlavně takový ten klanový kolovrátkový pop italského střihu a pak také starší zakonzervované umělce tzv. „vyššího populáru“. Na druhé straně - uniknout před tím vším bylo tehdy celkem snadné. Žili jsme svoje životy ve stejné společnosti , ale na zcela odlišné kulturně-sociální frontě.Letošní rovněž jubilejní patnáctou Muzikou jsme si znovu připomenuli důležitost našeho tehdejšího konání. Pravděpodobně to byla poslední připomínka něčeho co bylo a dnes není. Byl jsem strašně rád a poctěn vaší přítomností, která vlastně připomíná mimo jiné i vás.