viděla, a proto se do toho pustím sám. Již samotným uměním u tohoto filmu je, že se nám (filmovému štábu) podařil husarský kousek, aby učinil v pohybu dosud nehybné a navíc uspořádal střet (zdánlivě nestřetnutelný) na bystrovankém poli, kde světlo málo a dle scénáře postava usedá na židli a druhá s kohoutí tváří nalévá čaj. A to vše svobodně a nezávisle.

Vím, že neustálá byrokratická snaha vše utřídit, včetně svobody a jejich projevů, zabíjí denně, co se vymyká minimálně tím, že je to označeno za alternativní. I když jde o krátký asi 8 min. trvající snímek, obsahuje jednotlivé přísady, které si rozumějí a zároveň skáčou po krku. Divák má možnost odmítnout nejasnost a film opustit, nebo se skvěle bavit. Připojit se a hrát si taky. Vládne tu právě princip absolutní hry, potěšení ze hry samotné jako je pobíhání po poli tu s modrým slonem, tu se sklenicemi kyselých okurek, až po možnost takových prvků, jako růst motyky na samotném poli. Je mi skoro líto, že musím psát o okolnostech kolem jednoho filmu, než o něm samotném, ale to bych se rozplýval nad radostí, která z tohoto filmu tryská. Znovu bych se v duchu zároveň dojímal a hurónsky smál.