Muzika pro ........

MUZIKA no. 5

DG 307 / ZLODĚJI UŠÍ

GALERIE

24.11.2007

MUZIKA No.5 / VÝSTAVA PRO NEZAUJATÉ OČI II. / DVAKRÁT DO TÉŽE ŘEKY NEVSTOUPÍŠ

 Tentokrát byla Muzika o něco slavnostnější. V tomto roce totiž slavil někdejší Jazz klub 25. výročí vzniku. Kromě Muziky a Výstavy pro nezaujaté bývalí členové JK připravili výstavu "Dvakrát do téže řeky nevstoupíš ". Výstava ukázala historii jak v osmdesátých letech minulého století fungovaly v našem regionu významné svobodomyslné proudy. Pro nás a naše spřízněné duše znamená spoustu krásných a silných vzpomínek, které navzdory době, ve které vznikly a která nijak úžasná nebyla, naopak paradoxně úžasné byly.

 Vzhledem k tomuto výročí JK a výstavě, která byla unikátním dobovým svědectvím o práci skupiny svobodomyslných kulturymilovných lidí. Byla snaha dostat na tuto akci kapelu, která koresponduje s tehdejší dobou. A povedlo se. Přijela pražská legenda undergroundu DG 307 s Pavlem Zajíčkem. Brno tentokrát zastupovala alternativní sestava "ZLODĚJI UŠÍ " 

DG 307

 Skupina Dg.307 vznikla v roce 1973 spojením dvou významných postav české podzemní kultury - zakladatel a vedoucí skupiny The Plastic People Of The Universe Mejla Hlavsa a básník Pavel Zajíček vytvořili zvláštní hudební těleso, pracující s hudební koláží doprovázející Zajíčkovy texty a výkřiky. V letech 1973 - 75 se objevila PRVNÍ TVÁŘ Dg.307, experimentující s hudebními i nehudebními vlivy, jejich vystoupení v sobě nesly prvky neopakovatelného happeningu. Industriální nástroje v kombinaci s nástroji klasickými, neobvyklá rytmika, hudebníci se střídali s nehudebníky apod. Jejich nepočetná vystoupení se konala na neobvyklých místech, jako byly např. ateliéry či vesnické statky přátel. Skupina Dg.307 se spolu se skupinou The Plastic People a dalšími nonkonformními hudebníky a umělci z řad českého podzemí sedmdesátých let stali trnem v oku tehdejšího politického establishmentu a někteří z nich skončili za svoje umělecká vyjádření ve vězení. To byl rok 1976. Po propuštění na svobodu se možnost vystupování ještě zhoršila. Česká nonkonformní scéna se stala nepřítelem státu. V tomto období se objevuje DRUHÁ TVÁŘ Dg.307, víceméně skrytá. Vystoupení se konala pouze 2 a to v roce 1979 na statku přátel v Nové Vísce v severních Čechách. Z tohoto období existuje soubor tří domácích nahrávek, tzv. dřevěná krabice (Dar stínům, Pták utrženej z řetězu a Torzo). Mejla Hlavsa s Dg.307 v tomto čase již nespolupracoval, věnoval se výhradně The Plastic People. 

Pavel Zajíček odjel v roce 1980 do švédského exilu a soubor Dg.307 zmlkl. K jeho obnovení došlo v roce 1992, když při jedné návštěvě Pavel Zajíček vytvořil po letech společně s Mejlou Hlavsou novou nahrávku, kterou nazvali Uměle ochuceno. V podstatě sólová nahrávka těchto dvou umělců vytvořila náhodný ŠKLEB na další z tváří Dg.307. V roce 2001 došlo k novému zpracování této nahrávky - d-construkci - k jejímu rozšíření o další hudební nástroje & zvuky & smyčky & 1 píseň. TŘETÍ TVÁŘ souboru, trvá - s delším či kratším mlčením dodnes. Pro skupinu Dg.307 zůstal nezměněný princip tvorby, jehož jádro tvoří zhudebněná poezie Pavla Zajíčka, vložená tentokrát do podstaně harmoničtějších a melodičtějších struktur, než jaké měly skladby z předexilového období. Písně na hranici hudby a syrového rituálu se během těch let přetavily ve stravitelnějí a přístupnější repertoár. 

Ten je zachycen na 3 deskách TŘETÍ TVÁŘE Siluety, Kniha psaná chaosem a Koncert. 

  • YouTube
ZLODĚJI UŠÍ / Mar. Údolí / 24.11 2007

A jaká bude ČTVRTÁ TVÁŘ? Nechme se překvapit... Jedno je však jisté, umělecký potenciál Pavla Zajíčka se zdá být nevyčerpatelný a tak už nyní pracuje na připravě nového alba. Jaké bude se teprve uvidí, ale nahrávka nepochybně nebude postrádat drásavé napětí, očistnou sebereflexi a osvobozující uměleckou výpověď , tak jako ji nepostrádalo žádné z jeho tvůrčích období. 

Tvrdí se, že svět nezanikne s mohutným třeskem, ale se zavytím. V hudbě Dg.307 můžeme předzvěst toho naléhavého kňučení slyšet už dnes...

 

Vladimír "Lábus" Drápal

ZLODĚJI UŠÍ / Mar. Údolí / 24.11 2007
  • YouTube

ZLODĚJI UŠÍ

GARÁŽ / Mar. Údolí / 21.4. 2007
GARÁŽ / Mar. Údolí / 21.4. 2007

Do této rubriky vzhledem k jejímu názvu brněnské trio ostravských rodáků Zloději uší (Ear Thieves) vlastně ani moc nepatří. Vzato uměleckou úrovní i významem, znamená totiž tak páté patro. Jenomže pak je tu ještě běžná povědomost (ne, slovo popularita opravdu tentokrát není na místě), a tam za nimi musíme tak do druhého suterénu. Jako ostatně skoro za každým, kdo si hraje podle svého a ne podle toho, co hýbe zahraničním tiskem. Zloději uší navíc velmi sporadicky vystupují – za poslední dva roky odehráli pouhých třináct koncertů. Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, devět z nich proběhlo v zahraničí. A ani v minulých letech nebyla bilance o moc jiná.
Bytostně experimentální seskupení sice vzniklo před deseti lety, ale jeho kořeny zasahují mnohem hlouběji. Už v druhé polovině osmdesátých let se v brněnském přívalu nových skupin objevilo výrazné jméno Výkřiky břich, v jehož obsazení figuroval nejen Ivan Palacký (frontman pozdějších Sledě, živé sledě), ale také rytmika Tomáš Havlíček – Pavel Magnusek. Ti zároveň fungovali i v nezávislém duu, a druhý jmenovaný se později objevil i za bicími dnes už téměř zapomenutých Ens. V roce 1997 potkávají Davida Šubíka, který je nejen pevně spjat s brněnským kulturním prostorem Skleněná louka, ale který už měl za sebou také několik zajímavých projektů – mj. třeba s Andreou Konstankiewicz (Rale, Boo, Tara Fuki). Všichni tři byli zdatnými multiinstrumentalisty, tak prostě obsazení neřešili a nástroje si bezstarostně prohazovali. Lehce klaunským přístupem pak zpestřovali svá vystoupení. V roce 1999 debutovali vlastním nákladem vydanou deskou Der Eintopf, kde už je na kvarteto doplnil klávesista Radovan Přikryl. Později ho vystřídal slovenský kytarista Peter Varsavík, a ještě než stačil zas odejít, v roce 2002 vyšlo druhé album, nazvané prostě Zloději uší, tentokrát na značce Anne rec. Na něm už jsou vyzrálou formací, která jen dobrušuje, vylaďuje a prohlubuje to, co už dříve začala. Je otevřená všemu, kombinuje až hardcorovou důraznost, lázeňskou dechovku, ostré změny temp a potrhlé elektronické zvuky. Neomezuje se ani aranžérsky, ani ve vlivech žánrů, ve skladbách ve fragmentech cituje Brahmse i Black Sabbath, při zpěvu používá různé jazyky. Nahrávku svou účastí navíc posílila i celá řada hostů, včetně respektovaných ze zahraničí – mj. i třeba Alan Purves (Palinckx, John Zorn’s Massada). Koloběh na pódiu se ustaluje na sestavu Havlíček – baskytara, Magnusek – bicí, foukací harmonika, Šubík – pozoun, elektronika. Skupina je pravidelnou ozdobou domácích festivalů Alternativa, ale často dostává pozvánky i na obdobné akce v zahraničí, směrem na východ i západ. Hravý přístup, který přináší návštěvníkovi 

koncertu ojedinělý zážitek, rezolutně smazává bariéru mezi interpretem na pódiu a pouhým konzumentem v publiku. Letos počátkem března po pěti letech a roce nahrávání přicházejí s novou studiovou nahrávkou 3: The Next E.T.’s (viz recenzi v tomto čísle UNI). Vychází tentokrát na značce Heryemears Discorbie ve spolupráci s brněnskými Indies. Oproti minulosti spoléhají jen na sebe, hosty nechávají pouze zpívat, zvuk je vyrovnanější, čistší, beze stop akademického chladu. Co se nezměnilo je fakt, že opět nechybí nadhled a humor – a to nejen v textech. Trio žongluje s žánry, nebojí se ani tradičního blues či šramlu. Své nadprůměrné instrumentální schopnosti využívá s přirozeností, neexhibuje ani se jimi okázale nechlubí. Výsledkem je produkce vzdálená křeči, navíc až na výjimky nikterak nestravitelná i pro nezasvěcené posluchače.Zloději uší jsou utajený klenot domácí scény. Svým přístupem svobodnější a mladší než mnozí o generaci později narození kolegové. Seskupení, které se ani po letech nebojí experimentovat v jakémkoliv ohledu, elektroniku využívá stejně samozřejmě jako klasické nástroje, a právě v oné nechuti se hudebně usadit, je jeho síla i nepředstíraná progresivita.Nechat se od nich okrást je prostě radost. Ty nové uši, které vám po těch zcizených narostou, budou totiž stát za to.

                                                                                                                                                                                                                                  KOCÁBEK ANTONÍN

 




 

GARÁŽ / Mar. Údolí / 21.4. 2007
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now