Muzika pro ........

MUZIKA no. 2

JANOTA 1935 / CHVM / UMĚLÁ HMOTA

GALERIE

26.11.2005

HUDBA VYŽADUJE AKTIVNÍ PŘÍSTUP

  U improvizujícího hudebníka je to samozřejmostí a posluchač musí mít aktivní radost z dobrodružství z před ním vznikající hudby. To samo o sobě je v přímém rozporu s pasivním přijímáním kultury a to vůbec nemyslím jen Mariánské Údolí, ale obecně publikem dnešní doby. Přemýšlivost při aktivním pojímání kultury se stala nadstavbou, o níž se dnes hodně lidí domnívá, že jim stěžuje beztak složitý život moderního člověka. Ale i takové zdůvodňování je jen zadní brankou pro ospravedlňování duševní pohodlnosti dnešní populace. Dnes si kdekdo myslí, že se z práce vrací tak duševně a fyzicky vyčerpán, že jedinou možností relaxace je vypnutí mozku na zbývající
část dne. Pro ideology televizních programů je tato domněnka přímo manifestem. Ano, v takovém podnebí se daří diskriminacím všeho druhu. Vůči všemu aktivnímu. Vůči hudbě jsou to diskriminace skryté, často nepostřehnutelné ve svých projevech, ale zcela
 zřejmé ve svých důsledcích. A nepřiznávané. Pasivita není jen mentálním stavem, patří k ní záměrný odstup, vyčkávání. Vrcholí nezájmem. Ztrácí se tedy i v Mariánském Údolí zájem o kulturu nebo se současná snaha o její obnovení již projevuje? Na to nelze odpovědět, protože se jedná prozatím jen o roční experimentování a o různé pokusy zaujmout. I tak hudbu nelze oddělit, vydědit, odoperovat. Lidé by měli být schopni pochopit, nebo alespoň připustit, že každý díl i ten nejnepatrnější, v jakémkoliv hudebním projevu má svůj nezaměnitelný, nenahraditelný význam, že jej nelze ignorovat, subjektivně zanedbávat, ale je nutno dát mu možnost přirozeně žít.

Máme zde další živý hudební experiment a patří mezi projekty, které jsou dlouho a pečlivě připravovány. Tentokrát opět  TROJKONCERT
 

V době bující umělecké mrtvolnosti hraje tato trojice neobyčejně originální hudbu a právě MUZIKA PRO NEZAUJATÉ UŠI chce prezentovat a objevovat dosud netušené. - Kdo by si myslel, že v tradičním slova smyslu podzemní hudba je dnes už mrtvá, buď dobrovolně setrvává v bludu, a nebo se spíš neumí rozhlédnout kolem sebe. Jednou z mnoha šancí, jak se přesvědčit o opaku, je navštívit dnešní hudebně podzimní večer. Samozřejmě není řeč o komerčních dýdžejích, ilegálních parties nebo o hip-hopových komunitách.  Po revoluci /90.léta/ došlo k uvolnění stavidel svobody, ale zároveň ke vpádu komerce a dnešní večer je jedním z možných způsobů jak se pokusit zůstat stranou a hledat nové  alternativy. Dnešní import hudby do Mariánského Údolí berte jako model a jako reakci na novou situaci.

JANOTA 1935

Tuto kapelu jsem oslovil v době kdy jsem si myslel, že v českých končinách neobjevím nic nového, co by mě vyburcovalo k organizování nějaké hudební události. Hudební stylistika se mi zdála velice přesvědčivá na obsazení alternativní přehlídky Údolí 2002. Bohužel se koncert nakonec neuskutečnil z důvodu prázdninové absence některých členů kapely. Vím, že kapela je různě přirovnávána a označována, ale já osobně mám pocit, že je nějakou formou podzemního světa. Cítím to tak, a proto jsem je znovu oslovil. Zdá se mi, že Janota 1935 je pro Muziku No.2 tou nejlepší volbou

  O KAPELE
 Při první společné návštěvě restaurace U Jarolímků zakládají Cikhart, Čmejrek a Juruš v roce 1994 hudební skupinu Janota 1935. První demo - snímek nazvaný Msgre. Massaud (1997) - dává vzniknout termínu noisechanson, jakkoliv naprosto nevýstižnému. V roce 1998 se kapela objevuje na festivalu alternativní hudby - Alternativa 1998 - v sekci "Malá Alternativní Popelnice pro Nuly Jako Jsi Ty". 

Rok 1998 zároveň pro kapelu znamená začátek skutečné koncertní činnosti.
 

  O HUDBĚ
 Hráči si ještě pamatují koncert v klubu Sklepy v Boskovicích, kde se takřka všichni členové pokusili spáchat rituální sebevraždu alkoholem. V roce 2001 vychází první CD Mechanické zvíře ve vydavatelství G.Parrot. Poté vystupují na několika velkých letních festivalech - jmenujme hlavně Boskovice 2001 a Trutnov 2001. Buďme upřímní, koncert Fear Factory bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. V tomto roce bylo zároveň možné slyšet J1935 poprvé a velmi krátce v hitparádách rádií. Pozorný divák je dále mohl spatřit v jedné epizodětelenovely Alternativní Hudba věnované Janotě 1935 na místní kabelové televizi "O". V roce 2002 kapela opět hraje na festivalu

 


Alternativa, nyní již v sekci "Velká Alternativní Popelnice", a získává první zkušenosti s mezinárodní scénou (Německo, Francie). V současné době se členové kapely snaží sladit dokončování nového programu (s pracovním názvem "Zahoď pomádu/nebo ejakulát pozn. překladatele /a  hoď cihlu na pedál") s rodičovskými povinnostmi....... Hudba Janoty 1935 je bohémskej konglomerát postpunku 80.let, šansonu Toma Waitse, rockabilly a znetvořenýho slovanskýho diska. Poetika se z 55% odkazuje na romantický básníky, zbytek je jen vata. Nelze zde vysledovat žádný stopy World music, balkánskejch dechovek ani techna, a pokud ano, tak pouze proti vůli kapely. Janota 1935 se snažila být spíš porovnávaná se solitérama popový hudby jako např. J. Cashem, L. Cohenem, N. Cavem a jeho Bad Country Music Singers, ale s upřímným srdcem lze prohlásit, že se jim to nikdy nepodařilo. Na druhou stranu se jim nikdy nepodařilo zařadit ani do žádný scény, případně najít spřízněnou kapelu. Tuhle frustraci J1935 kompenzuje prosazováním vlastního hudebního označení "noisechanson", a zadostiučiněním jí budiž v tom, že odborná hudební veřejnost do jednoho tohle jejich označení přejala Během příprav koncertu  skupiny J1935 se mi několikrát  stalo, že při vyslovení názvu lidé spojovali Oldřichem Janotou. Jsem si jist, že se to stává často a úplně si nejsem jist jak potom reagují. V jde kvalitní texty umocněné velice originální hudbou, kterou mnozí spojují. Vlivy tam určitě jsou, ale tím se moc nezabývám a s něčím nerad spojuji. Velice mě štve, že J1935 je poněkud stranou. Nejčastěji koncertuje v Praze což je logické. Na časté výlety se nevydávají a proto si velice cením koncertu v Mariánském Údolí. Pro mnohé je J1935 velkou neznámou  a také proto byla přizvána.

JANOTA 1935 / Mar. Údolí / 26.11 2005
  • YouTube

CHVM

  O návratu Trenčínských ChVM, jedné z legend osmdesátých let jsem přemýšlel delší dobu. Pamětníci si jistě vzpomenou na neuskutečněný koncert v Mariánském Údolí někdy v počátku let 80-tých. Příčinou byla doba ve které jsme se nacházeli.
Věřil jsem, že po více jako 20-ti letech zafunguje vše jak má a konečně se dočkáme tolik opožděného koncertu.
Věděl jsem, že jsou zrovna v plné síle a že je třeba toho využít. Při obsazování druhé MUZIKY PRO NEZAUJATÉ UŠI jsem ani minutu neváhal s rozhodováním a hned jsem je zahrnul do svých večerních plánů...

 

ChVM - za touto zdanlivo nenápadnou skratkou sa už od roku 1980 skrýva partia nestarnúcich pánov trenčianskeho undergroundového podhubia. Vo svojich pionierskych časoch, keď mnohí poslušne kráčali za červenou vlajkou, narobili staršej generácii nejednu vrásku. Ale tak to väčšinou býva, keď sa rodí niečo nové, niečo dovtedy nevídané a neslýchané. O ich neprekonateľnom hudobnom entuziazme svedčí fakt, že Chór vážskych muzikantov hrá v takmer nezmenenej zostave dodnes. Kto vlastne sú tieto spriaznené duše Plastic People, Bez ladu a skladu  či M.CH. Bandu? Za gitarou a spevom stojí Julo Berith, basou a spevom vládne Ľuboš Dzúrik, bicie sú doménou Rasťa Dobranského, Ivan Masarik obsluhuje kláves, husle a spev, Peter Kohout hrá na saxofóne a Miro Puna spieva. Na ďalších gitarách hrajú Martin Skovajsa a Juro Šinka, so spevom a zbormi pomáha Milan Štefánik a zostavu so svojím violončelom dopĺňa Peter Sedlák. V tomto zložení ste ich mohli vidieť aj na viacerých ročníkoch Pohody či  Hodokvasu, kde hudobným fajnšmekrom 
predviedli, ako má správne znieť alternatívny rock. Nápadité texty, podfarbené výraznou rytmikou a dychmi, poprepletané atypickými výrazovými prvkami - to je recept na pravú CHVM-ácku polievku. Po prevrate v roku 1989 sme začali koketovať s myšlienkou nahrať svoju LP platňu a vydať ju na Západe, čo sa nám však akosi nepodarilo. Jediná stopa po nás ostala v Nórsku, kde nás zaradili do kompilácie PIIV 7, ktorá mapovala alternatívnu OST - scénu. Táto kompilácia vyšla na kazetách. V rokoch 1992 - 1995 sme sa koncertne odmlčali, v tomto období sme sa venovali podnikateľským aktivitám, príležitostne sme hrávali v 

 

garáži a sem-tam sa snažili robiť aj nové veci. Post gitaristu načas obsadil Jano Korienek a miesto speváka Mário Michna.Koncom roku 1995 sme znovu oprášili skoro pôvodnú zostavu, oprášili sme aj nejaké staré skladby, dali sme im nové aranžmány a začali sme znovu hrať koncerty. Veľmi nás potešil hlavne koncert s PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, ktorí boli kedysi náš veľký vzor. Založili sme si vlastnú spoločnosť FUKKAVICA RECORDS, ktorá dokumentovanie tvorby našej kapely - CHVM. V roku 1998 sme začali pripravovať CD PANIKA a Branuško Jobus ho krstil sekerou na akcii 20 rokov CHVM. Túto akciu chápem ako prelomovú, veď na nej vystúpili také legendy ako A.B. NORMAL, AJHĽA, D.K.P., HOME MADE, ŠMOX, BEZ LADU A SKLADU, TRITOL (z ktorého sa vykľuli ďalšie dve nové kapelky CAPTAIN SLICE a POCTA IVANOVI), KARPATSKÉ CHRBÁTY, NO MORE HEROES, VÄZENSKÉ GULE. Potešiteľné je však hlavne to, že pre väčšinu týchto kapiel to bol impulz, aby po niekoľkoročnej prestávke dokázali pomaly už takmer nemožné - začať znovu hrať
 

zdroj / chvm
CHVM / Mar. Údolí / 26.11 2005

UMĚLÁ HMOTA


 Je dvacáté století stoletím umělosti? Pokud se týče materiálů, které v této době slavily největší úspěchy, pak docela určitě. Plasty (nesprávně, i když celkem trefně, umělé hmoty) jsou dnes tak nedílnou složkou našeho kulturního prostředí, že bychom si bez nich život už nedovedli představit. Určitě nebude na škodu se po historii těchto upřímně proklínaných i rozpačitě vychvalovaných materiálů poohlédnout - a to v živých . kulturních souvislostech. Přesto se mezi námi najdou nespokojenci, kteří plastickým hmotám nefandí.
 

ZLATÝ VĚK UMĚLÝCH HMOT

První sestavu Umělé hmoty vytvořili na podzim 1973 Milan Vopálka, zvaný Dino, Jan Kučera, řečený Dlouhán, a Karel Habal. Všichni patřili do okruhu přátel a příznivců The Plastic People Of The Universe, Umělou hmotu ale ovlivnily spíše divoké, hudebními zákonitostmi pohrdající kreace The Fugs, Zappou objeveného šílence Wild Mana Fischera nebo Knížákova Aktualu. Zpočátku se ostatně skupina úplně obešla bez obvyklých hudebních nástrojů.

Po příchodu Dinova dávného kamaráda Josefa Vondrušky se Umělá hmota v létě 1974 začala měnit v rockovou skupinu - i přesto, že Vondruška na kytaru zvládal jen tři akordy a jeho písně tomu odpovídaly. První veřejná prezentace proběhla 22. září 1974 v hospodě U Králů v Mokropsech. Bylo to trio Vopálka - zpěv, Vondruška - kytara a Kučera - perkuse, zahráli Brouky a Horko. Premiéra celého repertoáru Umělé hmoty se měla odehrát 30. prosince v hospodě v Lišnici, ale už na začátku byla zásahem činovníka Místního národního výboru zmařena. Koncert se tedy konal hned po návratu do Prahy v bytě manželů Němcových v Ječné ulici. Tady už účinkoval Otakar "Alfréd" Michl, jehož baskytara a skladatelské schopnosti znamenaly pro kapelu velký přínos. 31. ledna 1975 zahrála UH opět v Mokropsech, společně s Plastic People, DG 307, Sváťou Karáskem a Čárlím Soukupem. V únoru ještě následoval rychle ukončený pokus o proniknutí na pódium během hasičské zábavy v Černolicích. V té době UH procházela tvůrčí krizí a Alfréd odešel do DG 307.

 

HISTORIE

 Vopálka a Vondruška začali mít na směřování Umělé hmoty zásadně rozdílné názory, a tak se skupina rozdvojila - Dino a Dlouhán pokračovali jako Umělá hmota II., po pár měsících se k nim opět přidal Alfréd, tentokrát jako kytarista. Josef Vondruška založil Umělou hmotu III., svou syrovou jednoduchostí dosti blízkou punku. Vondruškova parta stihla premiéru dřív (7. září 1975 v Cerekvičce u Jihlavy), na veřejném koncertu v pražském klubu Labyrint (17. prosince) s ní zpíval i Egon Bondy, ale účast na Druhém festivalu druhé kultury v Bojanovicích (21. února 1976) byla jejím vystoupením posledním. V lednu 1977 začala znovu zkoušet a tři měsíce se marně pokoušela uspořádat koncert, pak se rozpadla a Vondruška pokračoval v hraní svých písní v souboru Dom. Tím rozlišování obou frakcí Umělé hmoty ztratilo smysl. 

 Umělá hmota II. se v Bojanovicích představila poprvé a v rámci undergroundové komunity to byla opravdová událost. Tehdy už byl členem skupiny perkusista a zpěvák Jindřich Belant, na baskytaru začal hrát Ivan Bierhanzl (z Doktor Prostěradlo Bandu). Během mnoha měsíců příprav s kapelou zkoušel i kytarista Stanislav Vokoun, po němž zůstala skladba Slunečný muž. V repertoáru si UH II. ponechala některé z nejstarších písní, všechny ovšem doznaly zásadních úprav. Oproti muzikantsky diletantským začátkům, které Ivan Jirous charakterizoval jako folklor undergroundu, prošla skupina velkou proměnou. V nových písních byl zřetelně znát vliv Plastiků i DG 307, stejně jako směřování k psychedelické hudbě. Celý svůj repertoár pak UH II. v srpnu natočila se zvukařem Robinem Hájkem na jeho magnetofon Revox. Nahrávku ze sklepa ve vyšehradské ulici Na Topolce přináší toto dvojalbum v úplnosti, stejně tak koncertní záznam z Bojanovic.

Po razantní policejní akci proti undergroundu v březnu 1976 a následném soudním procesu bylo koncertování dlouho zcela znemožněno. K dalšímu vystoupení se Umělá hmota II. dostala 22. ledna 1977 - bylo to v restauraci Na staré poště na Vyšehradě. V polovině února nahradil Bierhanzla baskytarista Jiří Pokorný a 17. března hrála UH II. Na staré poště na počest Pavla Zajíčka, právě propuštěného po ročním věznění. 1. října 1977 se Umělá hmota zúčastnila Třetího festivalu druhé kultury, pořádaného na Hrádečku u Václava Havla. Tehdy už byl jejím členem flétnista Jiří "Picek" Fryc (předtím hrál v Bílém světle). Na Hrádeček se však Picek nedostal - policie jej zadržela už v Praze na autobusovém nádraží. Kromě osvědčených písní skupina představila i nové skladby - všechny čtyři jsou zařazeny na první disk tohoto dvojalba. Na Hrádečku hrála Umělá hmota naposled - to platilo po celých dalších dvanáct let.

 Obnovení skupiny přišlo v září 1989. Umělá hmota se sešla v téměř stejné sestavě, v jaké hrála v Bojanovicích, postupně vydala dvě alba - Barbara (Globus, 1991, převážně nové nahrávky starých písní) a My dva a kněz (Újezd, 1993, kromě zásadně přepracované titulní skladby novinky). Sestava kolem Dina se mezitím několikrát proměnila, ale Umělá hmota stále žije a koncertuje. Třicet let po jejím vzniku teď konečně vycházejí její nejlepší nahrávky.

 

Aktuální sestava na koncertě v Mar. Údolí

 

MILAN DINO VOPÁLKA - ZPĚV
DANIEL LINDÁK - KYTARA
JOŽIN BURSA - BASA, ZPĚV
ZDENĚK McQ RAMPA - BICÍ NÁSTROJE

 

zdroj /Jaroslav Riedel
  • YouTube
UMĚLÁ HMOTA / Mar. Údolí / 26.11 2005
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now